Objev jeskynní komory
Ve středu 6. ledna 1982 Ron objevil jeskynní komoru, ve které truhla a jiné chrámové položky byly uschovány před více než 2600 léty.Komora byla asi 6,7 m x 3,7 m, i když ne přesně obdélníková. Jeden roh se zužoval dovnitř. Komora byla naplněna kameny téměř až ke stropu. Pod kameny bylo suchoshnilé dřevo a zvířecí kůže, zřejmě po dlouhou dobu neporušené.
Pod kameny, dřevem a kůžemi byly scházející položky z prvního chrámu, včetně stolu pro předkládané chleby. Na zadním konci komory byla kamenná bedna a uvnitř truhla smlouvy, kompletní a nedotčená, jen nosné tyče z ní byly vyjmuty. Ron byl prvním člověkem, který tyto neocenitelné předměty spatřil od doby, kdy byly z města ukryty před jeho zničením v roce 586 př. Kr.
Uvnitř hory Moria. Na snímku část vykopávek – tunel.
Jeden z australských dobrovolníků při práci během vykopávek
I takhle se vlézalo do prostoru vykopávek (foto R. Wyatt)
Uvnitř Sedechiášovy jeskyně.
Jedno z míst vstupů.
Vykopaný vstup do podzemí.
Rona ale čekalo ještě větší překvapení.
Artefakty datující se ze Šalomounovy doby
Uvnitř komory byly všechny hlavní položky Šalomounova chrámu. Tou nejvýznamnější byla truhla smlouvy, obsahující kamenné desky, na kterých bylo napsáno 10 Božích přikázání. Mimo jiné Ron také v komoře našel:
- Stůl na chleba předložení
- Sedmiramenný svícen
- Zlatý stůl na kadidlo
- Kadidelnici
A byly tam i různé jiné položky datující se z předbabylonské doby:
- Veliký meč (1,57 m)
- Četné olejové lampy
- Mosazná váha šekelu
- Mosazný kruh
- Nárameník
- Granátové jablko ze slonoviny
Později Ron to jablko ze slonoviny odevzdal Israeli Antiquity Authority (IAA = Izraelský úřad pro starožitnosti). Rytina na jablku byla datována do doby prvního chrámu. Kancelář IAA byla ale brzy na to vyloupena a mezi ukradenými položkami bylo to jablko. Ron Wyatt také pátral po původním tunelu, kterým byla truhla z Jeruzaléma do komory uschována a který našel. Pod Jeruzalémem je starodávný podzemní lom nazvaný Sedechiášova jeskyně.
Dr. Thames Turner Barclay byl Američan, který v letech 1851 až 1857 pracoval v Jeruzalémě jako lékař a misionář. Proslul tím, že (mimo jiné) znovu objevil bránu do prostoru chrámu a ta pak byla po něm pojmenována jako „Barclayova brána“. Dr. Barclay často chodil na procházku se psem ve Starém městě. Jednou v zimě, psal se tehdy rok 1854, šel se svým psem podél severní stěny hradeb jeruzalémského Starého města. Najednou mu pes zmizel a dr. Barclay na něj zapískal. Pes se nevrátil a doktorův syn, který je doprovázel, jej začal hledat. Během hledání v té části lomu, kde byla postavena hradba starého města, našel hlubokou jámu, odkud slyšel štěkot svého psa. Tak byla tato ohromná Sedechiášova jeskyně znovu objevena, ale zjistilo se, že během uplynulých století byl její vchod zastavěn kamennou stavbou. Mnozí věří, že Šalamoun používal ke stavbě chrámu kámen právě ze Sedechiášovy jeskyně. Bible praví, jak se v lomu lámal kámen, jak jej opracovávali a všechny práce dokončovali v lomu, aby se během stavby chrámu ve městě vyvarovali hluku. Jeskyně převzala jméno „Sedechiášova jeskyně“ , protože mnozí se domnívali, že skrze ni král Sedechiáš uprchl z Jeruzaléma během babylonského obklíčení. Nicméně v Bibli se pouze dočteme, že:
„A kníže, kteréž jest u prostřed nich, na rameni ponese po tmě a vyjde. Zed prokopají, aby jej vyvedli skrze ni; tvář svou zakryje, tak že nebude viděti okem svým země. I protrženo jest město, a všickni muži bojovní utekli noci té skrze bránu mezi dvěma zdmi u zahrady královské; Kaldejští pak leželi okolo města. Ušel také král cestou pouště. I honilo vojsko Kaldejské krále, a postihli ho na rovinách Jerišských, a všecko vojsko jeho rozprchlo se od něho.“
(Ezechiel 12/12., 2.Královská 25/4-5)
V roce 1854, kdy byl tento lom znovu objeven, se v něm našla rytina cherubína, datující se z doby babylonské invaze. Je docela možné, že tato rytina je původem židovské tradice, zaznamenané v knize Makabejské, ve které se praví, že někteří z mužů zapojených do uschovávání chrámových položek tu cestu označili. Blízko té rytiny Ron Wyatt v roce 1989 našel tunel, kterým byla schrána odnešena z Jeruzaléma.
Později Ron použil skenující radar, aby se ujistil, že se opravdu jednalo o tunel z lomu vedoucí do komory, kde objevil truhlu smlouvy a další předměty. Asi 6,5 m pod zemí objevil prázdný prostor ve tvaru tunelu, který vedl ve směru jeskyní, kříže a komory, ale kvůli budovám, které zahrazovaly cestu, nemohl jít po celé jeho délce.
Místo toho vzal s sebou do Sedechiášovy jeskyně radar a vchod, který našel, naskenoval. Když se ukázalo, že za kamennými kvádry je prázdný prostor, prolomil jej. Ale tunel dále zatarasovala suť a vypadalo to, že se někdo snažil, aby to vypadalo přirozeně; jakoby se někdo pokoušel zakrýt, že tunel byl záměrně zapečetěn. Tento úsek byl značně zatarasen a opět jeho vyčištění by znamenalo obrovskou námahu.
Ron se nyní rozhodl, že jediná možnost, jak rozšířit vchod do komory, by bylo ze shora, přímo dolů skrze skálu vykopat šachtu. Bylo zde nebezpečí toho, že by se šachta mohla zřítit a nalezené předměty dole v jeskyni zničit. Také by to znamenalo enormní projekt a spoustu práce. Po několika kopáních se Ronovi podařilo prokopat se asi skrze 3 m vápence, ale konec nebyl v dohledu. Už uplynulo téměř 10 let od té doby, co objevil Archu a jeho frustrace ze všeho úsilí, které do práce vložil a které, jak se zdálo, nepřinášelo žádné ovoce, rostla. Měsíc nebo dva předtím než se vrátil do Jeruzaléma, aby pracoval na stavbě šachty, vedl shromáždění v jednom sboru v Severní Karolíně. Ukázal jim video a lidé měli plno dotazů.. Během nich se ho jeden člověk zeptal, kdy plánuje další výpravu do Izraele. Dále tedy Ron pracoval na vykopávkách v podzemí a několikrát nakonec navštívil jeskyni s truhlou smlouvy.
Jednou jsem dostal pokyn, abych odebral vzorek uschlé Ježíšovy krve ze slitovnice.Všechno, co jsem měl, byla pouzdra na film a štítek z plechovky Coca Coly. Vzal jsem jej tedy a a vyrovnal tak, abych s ním mohl trošku nabírat a naplnil asi 3 tyto malé nádobky suchou krví. Nechali jsme udělat rozbor. Určité množství této krve jsme vložili do solného roztoku při tělesné teplotě a jemně jím vířili 72 hodin. Když jsme tento roztok potom vložili na 72 hodin do růstového prostředí a vložili pod mikroskop, bílé krvinky se rozdělily. Podařilo se nám určit počet chromozomů. Bylo jich 24. Kristus získal 23 chromozomů od Marie, chromozom, který doplňuje počet chromozomů a určuje pohlaví, neboli y, získal od svého nebeského Otce. My všichni máme 46 chromozomů. 23 získáváme od matky a 23 od otce. Lidé, tato krev byla živá po více než 2000 letech! Lidé, kteří test prováděli, si mysleli, že jsem je nějakým způsobem podvedl. Nikdy v životě neviděli suchou krev, která by byla stále živá. V Písmu je jedno místo, kde se mluví o Kristu. V Žalmech se praví, že „neponecháš mou duši v pekle ani nenecháš, aby mé tělo spatřilo porušení.“ Tak po téměř 2000 letech Kristova krev byla a je stále živá. A tak Duch, krev a voda vydávají na zemi svědectví.
Příběh Rona Wyatta se stal středem velké pozornosti, stejně jako divokých debat. Prostý člověk říkal světu neuvěřitelný příběh, který před tím nikdo neslyšel. Pro některé to byla fantazie, ve které se duchovní svět popisuje jako věrohodný a reálný. Ron Wyatt tvrdil, že Bible, nejčtenější kniha na světě, je historickou skutečností, ale nejen to, také prohlašoval, že Muž, který se narodil před přibližně 2000 lety, byl Mesiáš, kterého Židé očekávali, ale odmítli. Dále tvrdil, že On byl tím, skrze kterého Bůh stvořil tento svět. Ronovy objevy dodnes vyvolávají nevíru a to i v křesťanském světě a způsobují nepokoj uvnitř židovské komunity. Přesto toto poselství není určeno výhradně pro náboženské komunity. Má skutečné obrovský vliv pro celý svět, protože mu předkládá otázku: „Je Bible opravdu pravdivá?“
Příběh Rona Wyatta nepostrádá věrohodnost, protože jej při jeho výpravách doprovázelo několik lidí, kteří mohou pravdivost jeho příběhu dosvědčit. Jednu dobu mu při pracích na vyklizení tunelu pomáhalo 15 různých lidí. Dále zde máme malého arabského muže, prvního, který kdy do jeskyně vstoupil a ihned dostal nepopsatelný strach, takový, že jediného, čeho byl schopen, bylo utéct. Granátové jablko, první artefakt objevený z prvního chrámu, dodnes uložený v malé skleněné skříňce v Izraelském muzeu jako viditelné svědectví. Krevní test šokoval profesionální pracovníky výzkumu na celém světě a nikdo nemůže popřít, že mnoho věcí je dokladem toho, že příběh Rona Wyatta je pravdivý. Nicméně, mnohým připadá až příliš neuvěřitelný, protože sami Archu nebo krev neviděli. Proto se rozhodli mu nevěřit.
Ron řekl, že jednoho dne svět uvidí tyto důkazy na vlastní oči, ale pokud neuvěří ani tehdy, dá se udělat jen málo, aby se dal přesvědčit. Jsou lidé připraveni uvěřit, že svět byl ve skutečnosti stvořen a že jsme se nevyvinuli z opic nebo plazů? Ježíšova krev, která skrápěla slitovnici, obsahuje poselství, o kterém nikdo nikdy předtím neslyšel nebo ho to ani nenapadlo. Ani sám Ron Wyatt, předtím, než Archu objevil a pověděl příběh. Mnoho lidí však stále přemýšlí: „Proč se to stalo?“ a „Co to všechno znamená?“
V 1988 Jeruzalémské museum koupilo od anonymního starožitníka granátové jablko ze slonoviny za 550 tisíc US dolarů. Překlad textu na tabulkách:
Zde vystavené granátové jablko je senzační objev, mající velký význam pro historii a archeologii starodávného Izraele. Je v něm ve starodávné hebrejštině vyryto: „Posvátný dar knězům v domě
Jahuehově“..... naše granátové jablko je tím jediným známým předmětem, který se zachoval z prvního chrámu postaveného králem Šalomounem v Jeruzalémě."
Ve 2005 komise IAA a Izraelského muzea zpochybnila ten vyrytý nápis jako padělek. Malá skupina amerických, francouzkých a izraelských vědců se sešla 3. května 2007 v Jeruzalémě, aby to vyšetřili. Avšak i po zkouškách nejnovějšími metodami, názory mezi členy skupiny se různily a spor zůstal nevyřešen. Neví se, zda jablko v Jeruzalémském muzeu je to, které našel Ron, nebo to, které francouzký epigrafer André Lemaire tvrdí, že spatřil v Jeruzalémském obchodě se starožitnostmi v 1979.