Původ jména „Kaldejec“ se ztrácí v nejasnostech. Biblické texty zmiňují Kaldejce v různých oddílech, např. Štěpán je zmiňuje ve své obhajobě, která začíná příběhem Abrama (Sk. 7:1-53). Útok Kaldejských na Joba je zaznamenán v knize Job 1:17. Další zmínky nacházíme v knize Daniel v příběhu o Nabuchodonozorovi, babylonském králi, který obléhal Jeruzalém.
Po dobytí Jeruzaléma vybral Nabuchodonozor několik Židů, mezi nimiž byl i muž, který se stal prorokem Danielem, aby byli vyučeni písemnictví a jazyku Kaldejců (Dan. 1:1-7).
Avšak kaldejský jazyk a kultura, které jsou v knize Daniel zmiňovány, je přibližně z doby 600 př. Kr., což je asi 1300 let po Abramově odchodu, takže tyto zmínky nám nemohou vůbec pomoci, pokud jde o souvislost těchto textů s Urem Kaldejským. Může být pravdivé vysvětlení jména kaldejského Uru spojováno s náboženstvím, které bylo v této oblasti, v níž se nachází město Ur (dnešní Urfa), nalezeno? Původní obyvatelé této oblasti, která odpovídá jihovýchodnímu Turecku, se nazývali Hurrianové a Urartuanové. Nápisy nám ukazují, že měli nejméně 79 různých bohů a tento soubor bohů se nazýval „Khaldis“. Na části nápisu z Argistis stojí:
„Toto je kořist měst, které jsem v jediném roce získal pro lid Khaldis… Khaldis, dárce Khaldisů, svrchovaní dárci, děti Khaldis, mocného…“
Poblíž jezera Van, v Topprakkale, nacházející se v moderním Turecku, můžeme nalézt pozůstatky chrámu boha Khaldis.
 |
| Patka sloupu, kde je zmínka o uctívání boha Khaldis. Ankara – Turecko – muzeum Anatolianových civilizací. |
Tito lidé žili v oblasti, kde leží dnešní Urfa. Je také možné, že zde existovalo několik měst, která se nazývala Ur, a proto bylo nezbytné určit, o který Ur se jednalo. Bylo by velmi výhodné použít jako specifikaci náboženství: Khaldis Ur, a nebo jako nyní, o několik tisíc let později, říkáme Ur Kaldejský.
 |
| V textu je zmíněn nápis z Argistis. Na této mapě z roku 1860 a z r. 1805 (G.A.Oliver) je při jezeře Van (See Van) zaznačeno místo „Argish“ nebo „Ardisch“, na němž bylo vyznáváno náboženství „Khaldis“. |
Seznam:
Některé mapy zobrazující město, řeku a pláň označovanou jako Sinjar (Sinear) nalézající se jihovýchodně na stejné rovině jako Cháran.
| „Sinjac“ | 1784 | Antonio Zatta |
| „Sinjar“ | 1804 | Lewis |
| „Sinyar“ | 1808 | C. S. Smith |
| „Sinjar“ (město) | 1814 | Thomson |
| „Sinjar R.“ (řeka) | 1814 | Thomson |
| „Sinjar“ | 1816 | Lapie |
| „Sinjar“ | 1820 | Thomas Kelly |
| „Sindjar“ (město) | 1822 | Brué |
| „Sindjar“ (řeka) | 1822 | Brué |
| „Sinjar“ | 1824 | A. Finley |
| „Sinjar“ | 1829 | A. Macpehrson |
| „Sinjar“ | 1829 | Hall |
| „Sinjar“ | 1830 | M. Bull Holles |
| „Sinjar“ (město) | 1845 | G. F. Cruchley |
| „R. Sinjar“ (řeka) | 1845 | G. F. Cruchley |
| „Poušť Sinjar“ | 1845 | G. F. Cruchley (pláň Sineár) |
| „Sinjar“ | 1855 | C. B. Colton |
| „Sinjar“ | 1860 | Grassl, Joseph Meyer – (město, řeka, pláň) |
| „Sinjar“ (pláň, řeka)“ | 1862 | Garnier F.A. |
| „Sindschar“ | 1863 | F. v. Stülpnagel |
| „Sindjar“ | 1869 | Justus Perhes |
| „Sinjar“ | 1870 | A. Fullerton |
| „Sinjar“ | 1947 | H. Teesdale |
 |
| Mapa z roku 1794 od J. Baptisty, kde je Sinjar jako město, řeka i hora vyznačena kousek od současného Turecka. |